(67. – 77. den)
Po dvou týdnech strávených v Kuala Lumpur, hlavním městě Malajsie, vám konečně můžu shrnout, co jsme tady celou tu dobu dělali, viděli, navštívili, poznali a ochutnali. Většina dnů probíhala tak, že část dne se sedělo u kompů a zbytek dne se výletilo. Občas se přihodilo, že jsme se na výletě zapomněli celý den
Jinak celkově se nám na „Blátivém soutoku“ (jak se KL taky přezdívá) moc líbilo. Přestože jsme spíš na přírodní scenérie, bylo zajímavé pozorovat všechny ty mrakodrapy a stavební jeřáby, barevně nasvícené město, mumraje aut a lidí, působivé mešity a nebo pestrost místní kuchyně. Zkrátka i velká města mají svoje kouzlo.
Obří obchodní centrum (Berjaya Times Square)
Ač bych neřekla, že tohle mega obchodní centrum bude naším výletním cílem, tak nakonec opravdu bylo. Když se podíváte na turistické atraktivity Kuala Lumpur, doporučených obchoďáků je tu požehnaně. Nedalo nám to a vypravili jsme se do největšího centra nákupů a zábavy v městské čtvrti Bukit Bintang. A je to tak, horskou dráhu a další sci-fi atrakce jsme v nákupáku doposud nezažili. Kam se hrabe Palladium
Matěj mi nadšeně hlásí: „Já si zajdu do kina a ty se tady zatím můžeš kochat obchodama“ Jen kochat? :-)) OK, domluveno. Matěj šel do kina na Kong sculle island a já zatím prošla celé centrum křížem krážem, přičemž jsem tam našmajdala asi 10 000 kroků a nic zásadního jsem nepořídila.
Zjistila jsem, že v některých patrech jsou obchody typu „tržnice s padělkovým zbožím“ a v dalších patrech zase luxusní obchody, sem tam i ta střední třída. No řekněte, Adidas superstar za 200 Kč to asi originál nebude, za tu cenu nemohli ty boty snad ani vyrobit V přízemí se můžete výborně najíst v jídelním koutku Taste of Asia. V horních patrech si nechat vyprat prádlo, skočit si na masáž, kosmetiku, do fitka, solárka nebo se nechat potetovat.


Mešita Masjid Al-Bukhary
Krásnou zdobenou kopuli mešity Al-bukhary jsme mohli pozorovat ze střechy našeho hotelu. Jednou jsme se tam chtěli podívat, ale zrovna bylo zavřeno. Máme smůlu, ale i tak hezká podívaná.

Chinatown Kuala Lumpur
Jako každé větší město má i KL svoji čtvrť Chinatown. Aby ne, když asi polovinu obyvatelstva města tvoří Číňané. Vydali jsme se tedy na večerní Petaling Street za září červených lampionů.

Kdo si chce nakoupit padělané kabelky, boty, brýle, hodinky či nějaký hadřík – Adidas, Louis Vuitton, Calvin Klein, Nike a tak dále.. K tomu ochutnat místní čínskou kuchyni, tak bude v Chinatownu jako ryba ve vodě. Prodejci fejkových věcí byli dost neodbytní a moc nechápali, že nic z jejich krámů nepotřebujeme. My jsme tuto část spíš jen prolítli, nakoupili levnou magnetku Malajsie a sušené maso (hodně nám připomínalo náš salám, to byla lahoda).



GuanDi Temple – čínský chrám v Kuala Lumpur (关帝庙)
Jen pár kroků od čínské tržnice se před námi objevil tento čínský chrám, omrkli jsme ho zvenku, vyfotili a pokračovali dál. Nejlepší denní doba k návštěvě chrámu je v časných ranních hodinách. Nejen, že bude kolem chrámu mnohem klidněji, ale budete také svědky, jak čínští místňáci pálí kadidlo a modlí se.

Nejstarší hinduistický chrám v Kuala Lumpur (Sri Maha Mariamman)
Sri Mahamariamman, chrám téměř naproti předchozímu čínskému chrámu, na okraji ulice Petaling je nejbohatší a nejstarší hinduistický chrám, jaký můžete v Kuala Lumpur najít. Jeho historie sahá až do roku 1873 a od té doby je pro Indy důležitým místem uctívání.

Neplatí se žádné vstupné, jen 0,25 RM za úschovu bot a zapůjčení sarongu, jenom pro ženy, pánové ho zřejmě nepotřebují. Teda Matěj se ho dožadoval, ale nedostal ho. Uvnitř se štosovali Indové, brblali si modlitbu pod vousy a pak si mezi oči napatlali barevnou tečku



Malá Indie v Kuala Lumpur
Oblast s názvem Brickfields je Kuala Lumpurská Malá Indie se spoustou obchodů s indickým oblečením sárí (to je typický indický oděv pro ženy, kus látky, do kterého se zamotají :-)), kořením, indickými sladkostmi, květinami a restauracemi. My jsme se sem vydali s cílem zajít na oběd. To, že jsme v Indické čtvrti bylo hned poznat. Svět diametrálně odlišný od zbytku města. Barevná architektura, sloni, pestré zdobené sloupy a oblouky, až trochu kýčovité, ale pěkné a veselé.
Matěj našel na Foursquare vynikající indickou jídelnu, kde jsme si objednali rovnou 3 jídla, abychom toho ochutnali co nejvíc Různě kořeněné omáčky s masem, tofu, rýže a martabak (taková zapečená placka s masem a vajíčkem). A k pití typické mangové lassi (to je takový jogurtový koktejl s ovocem) a ledový čaj s mlékem – teh tarik.

Všechno naprosto delikátní, jen jsme byli zvědaví, co to s námi udělá další dny… naštěstí máme asi už silné žaludky a všechna ta barvitá kořeněná jídla jsme strávili v pohodě
Pro doplnění, rukama jsme nejedli, jak to mají Indové zvykem. Vedle nás se chlapíci cpali rýží a bagrovali ji do pusy celou pravačkou. Prý si tak lépe pochutnají, no nevím, já radši vidličku a lžíci, když už tady nepoužívají nože


Část Little India určitě doporučuji na jídlo – rýže v banánovém listě a indické placky jsou vyhlášenou specialitou. Nebo se jen tak projít, zaposlouchat se do indické hudby na ulici, nakoupit květiny, ovoce a další dobroty na trhu.

Batu Caves – jeskyně s gigantickou sochou
Na návštěvu jeskyně Batu Caves (nejnavštěvovanější kualalumpurské turistické atrakce) jsme si nařídili budíky, chtěli jsme tam být mezi prvními a vyhnout se tak příchozím davům. Uberem jsme byli za půl hodiny na místě, jeskyně se nachází cca 15 kilometrů od centra města. V 8:30 se očekávaná fronta vůbec nekonala, ani vstupné se neplatilo, jen jsme se museli prodrat holubama sedícíma všude na zemi před vchodem.

Óóbr socha hinduistického boha Murugana (bůh války), celá pozlacená nás fascinovala už z fotek, ve skutečnosti je však ještě větší. Měří necelých 43 metrů, prý ji stavěli 3 roky. Je to nejvyšší socha hinduistického boha v Malajsii a druhá nejvyšší socha hinduistického boha na světě.

Batu Caves info:
Otevírací doba : denně 06:00 – 21:00
Vstupné: neplatí se nic


Po zdolání schodů se před námi otevřela tajemná vápencová jeskyně, na hlavu nám stékaly kapky vody a zrovna probíhala modlitba. Chlápek tahal za provaz od zvonu a ten se následně rozezněl na plný pecky. I uvnitř jeskyně se nevyhnete schodům, po kterých se pokračuje do další části. Dva nadějní malíři se pokoušeli o své dílo, do toho kokrhá kohout a další a další hinduisté přicházejí k modlitbě.


Cestu po schodech dolů nám zpestřovali všudypřítomní opičáci. Drzoun makak šlohnul jedné Indce tašku a už se cpal banánem. Docela zábavná podívaná, ale paní byla smutná, že jí chlupáč zbaštil svačinku.

Aby těch jeskyní nebylo málo, jdeme omrknout ještě tu vedle, hezky nasvícená barevnými světýlky a po celou dobu vás doprovází příběh Rámy. Vstupné se platilo 5 RM.

Pro dobrodruhy a milovníky hadů, pavouků a další havěti doporučujeme zavítat do jeskyně Dark Cave. My jsme se jí bohužel/bohudík vyhnuli
Jízda vlakem byla taky zážitkem
Abychom pořád nejezdili jenom autem s řidiči přes aplikaci Uber, vyzkoušeli jsme si taky mašinku. Nasedli jsme u jeskyně Batu Caves a svezli se zpátky do města.Celkově je doprava v Kuala Lumpur rozmanitá a efektivní. Nabízí rozsáhlou síť autobusů, vlaků a nadzemních jednokolejek. Nejdůležitějším dopravním uzlem je stanice KL Sentral, propojuje všechny městské oblasti.



Národní mešita Malajsie (Masjid Negara)
Když jsme se chtěli podívat dovnitř této moderní mešity, bylo nezbytné zahalit se do jejich fialového hábitu. Muži ho nepotřebují, pokud mají dlouhé kalhoty. V tom teple nic moc, ale připadáte si, že tam docela zapadáte




Planetárium Negara v Kuala Lumpur
Vstup jako do mešity s modrou tak trochu řeckou střechou, vyčnívající modrá kopule v nás vzbudila zájem doplazit se nahoru i v tom největším vedru. Jde o národní planetárium v Malajsii a my se k němu dostali náhodou při procházce parkem Lake Garden, jehož součásti je budova planetária.
Hlavní atrakcí tohoto planetária je velkoplošné promítání vesmírných filmů. Matěj se hned hlásil, že nějaké filmy zná z festivalu v Brně. Na filmy však nebyl čas a tak jsme šli omrknout exponáty. Vstup je zdarma, platí se jen za lístky na jednotlivé filmy (kolem 6 RM, 35 korun).


Budova sultána Abdula Samada a Dataran Merdeka (Náměstí Nezávislosti )
Dalším naším turistickým cílem byla i tato budova Sultan Abdul Samad (název podle sultána z doby, kdy se stavěla), jedna z historických památek v centru města. V minulosti byla Malajsie pod koloniální nadvládou Britů. Nezávislosti dosáhla 31. dubna 1957. Stopy britské koloniální architektury zde však zůstaly. V budově byly původně umístěny kanceláře britské koloniální správy, dnes tam najdete soud a kanceláře ministerstva.



PETRONAS Twin Towers – výtahem až do nebes 
Majestátní ve dne a oslňující v noci, to jsou PETRONAS Twin Towers, jimiž jsme se nechali uchvátit již první dny. Od té doby je máme stále na očích, ať jsme v jakékoliv části Kuala Lumpur. Zvenku pecka, ale jak to asi vypadá uvnitř a jaký bude výhled? To, že chceme nahoru, bylo jasné už od příletu.
A tak jsme si zarezervovali lístky. Ano, opravdu je to nutné. Lepší než druhá varianta, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Vstupenky jsou omezené. Za lístky 85 RM (cca 500 Kč) na člověka to určitě stálo. Jediným zklamáním byl omezený čas, celkově jsme uvnitř pobyli slabou hodinu. Pro mě by to bylo akorát, ale Matěj coby hlavní fotograf a mistr time-lapsů by potřeboval minimálně ještě jednou tolik. Chodí se v houfu asi 20 lidí a průvodce vás popohání a buzeruje, ať už jdete.
První zastávka byla na mostě spojujícím obě věže, ve 170 metrech už máme slušný výhled do okolí a slabší jedinci můžou mít závratě A ještě jedna perlička, za silného větru se mostek může hýbat, my jsme teda nic nepocítili. Po deseti minutách šup šup do výtahu a vzhůru asi do 80tého patra. Suprový výhledy na celé město a do širokého okolí jsme si mohli užít 30 minut. Pak už jsme byli nahnáni do prostoru se suvenýrama a prohlídka byla u konce.
Výška: 451,9 metrů
Počet pater: 88
Vstup: 85 RM/os.
Věže se objevily ve filmu Past (Entrapment) s Catherina Zeta Jones a Sean Connery, mrkněte na ukázku zde.











Bird Park v Kuala Lumpur – ptačí ráj
Jeden z posledních cílů, co nám v KL ještě chyběl, byl právě tento Ptačí park. Domov více než 3000 ptáků, přes 200 druhů domácích i zahraničních. Zajímavostí tohoto parku je, že se opeřenci producírují mezi vámi, jsou tam na volno a celá expozice je jedna velká voliéra. Patří snad k největší na světě (co se týče m2). Vstupné se platí 69 RM (necelých 400 korun) a na pohodovou procházku stačí prý 1,5 hodinky.
Musíme se přiznat, jsme uvnitř byli tak jednou nohou… Když jsme se sem vydali poprvé, tak už bylo pozdě a měli zavřeno. Otevírací doba parku je od 9 do 18 hod. No a při další příležitosti jsme návštěvu ptáků spojili s obědem v restauraci Hornbill, která je součástí ptačího světa a nabízí tak gastronomický zážitek uprostřed tropického pralesa. Než jsme ale uspokojili naše žaludky, spustil se pořádný liják, hromy a blesky lítaly, takže bychom viděli asi jen zmoklé slepice místo načančaných pávů.
Měli jsme ale štěstí při obědě, pár opeřených fešáků se chtělo podívat do našeho talíře. Měli jsme možnost seznámit se tak zblízka s volavkou rusohlavou a zoborožcem. Uvedený zoborožec, fešák s prapodivným zahnutým zobákem, zdobí zelenou bankovku 5 RM (já si říkala, že jsem toho ptáka už někde viděla) a je ikonou celého Bird parku. Takže jsme vlastně o tolik nepřišli a máme se v KL když tak kam vracet





A tady pro vás mám bonus z Matějovi dílny: Time-lapse Kuala Lumpur pořízený z našeho bydlení 
Naše bydlení v Kuala Lumpur










