Přijel za námi kámoš z Hong Kongu Ráno zase leje jak z konve. Kolem poledne se přesouváme do Hotelu Amaris (100 000 IDR / osoba / noc se snídaní), 10 min cesty Uberem. Máme sraz s Romanem, Matějovým spolužákem z gymplu. Roman v současné době žije a pracuje v Hong Kongu. V rámci volna oslav Nového Čínského … Pokračování textu 24. den – Poznáváme pláže na jihu Bali
Jak jsme se při hledání pláže zatoulali do 5-ti hvězdičkového resortu Ráno se probíráme časně i bez budíku. Využijeme toho a jdeme ještě před snídaní na průzkum nedaleké pláže u hotelu Hilton. Na Tripadvisoru jsme se dočetli, že se tam dá dostat, přestože se jedná o soukromou pláž Hilton beach.
Opouštíme Flores a vracíme se na Bali Vstávat, balit a snídat asi dvě hodinky před odletem bychom si kdekoliv jinde netroufli. Ale letiště máme za humny a nejspíš chytáme indonéský laxní přístup ke všemu 🙂 Máme koupené letenky Labuan Bajo – Denpasar, v 9:30 nám to letí.
Jedeme za komodskými draky Ráno už nedělám hrdinku a polykám bílou pilulku Kynedrilu. Při vzpomínce na poslední loď se mi otočí žaludek. Slavá hurá, nezaspali jsme, vyzvedáváme snídaňový balíček na recepci a v 5:30 už čumákujeme v přístavu.
Jak trávíme den ve městě Labuan Bajo (Flores) Po včerejším náročném transportu jsme se domluvili, že dnešní den strávíme na západě ostrova v přístavním městě Labuan Bajo. To je výchozím bodem pro výlety na ostrovy Rinca a Komodo, proslavené tzv. komodskými draky – varany komodskými, největšími žijícími ještěry na světě.
Ostrov Flores – pravá Indonésie s minimem turistů Ještě než jsme vyrazili na cesty, dívali jsme se v pohodlí domova na dokumentární seriál Planet Earth. Matěj se strašně nadchl pro komodské varany. Pro mě to bylo trošku sci-fi s mou úkrutnou plazí fobií. Ale tušila jsem, že se na ostrov Komodo bude chtít stejně podívat a seznámit … Pokračování textu 19. den – Z Bali na Flores za komodskými varany
Poslední den na Gili Air Probouzíme se s východem slunce a jdeme se podívat na silný odliv. Moře uteklo o několik metrů, po kamenech lezou krásní krabi, východ nic moc. Matěj se vrací do postele a já se těším na pořádnou snídani.
15. den – Práce na čerstvém mořském vzduchu V uličkách ostrova bezocasých koček a omamných houbiček se mísí vůně Jávského moře s vůní koňských koblih. Cinkající koňské povozy vozí líné turisty z jedné strany ostrova na druhou a už u první snídaně vnímáme toto koňské aroma. No hlavně, že to nejsou emise aut a skútrů.
Opouštíme zvířecí vilu Ranní probuzení nám opět zařídí zvuky nějakého ptáčka zpěváčka, který nám sedává na střeše. Spolu s gekonky a cvrčky je to hotový orchestr 🙂 Máme dost času na to, abychom si zabalili saky paky, bohatě posnídali vajíčka s balijskými buchtami a na 10:00 hod. byli připraveni u silnice nad vilou. Ještě předtím … Pokračování textu 14. den – Přesun z Ubudu na ostrov Gili Air
Tímto zdravím všechny posluchače a čítače tohoto blogu. V rámci obsahové spolupráce jsem se uvrtal k tomu, abych se tu v pár řádkách vyjádřil k našemu výstupu na východ slunce na svatou Balijskou horu Mt. Batur.
Jak se dostanu bez motorky a hlavně bez řidiče do města? GO-JEK! Matěj vstával ve 2:00 ráno, aby mohl vyrazit na výlet na sopku Mount Batur. Více o výstupu na sopku Batur. Já využila jeho přítomnosti, abych si skočila na záchod. Ano, jsem posera a sama do koupelny chodím velmi nerada, obzvláště po včerejším incidentu s … Pokračování textu 13. den – Trek na Mount Batur a jízda s GO-JEKem
Vyrážíme na vodopád, který máme jen pro sebe Ranní strečink na terase u bazénu nemá chybu. Všichni ještě spí, sluneční paprsky mi prohřívají kůži a já si užívám pohled na rýžové pole s palmami v pozadí. Kdybych jen bývala věděla, jaké překvapení nás dnes na onom místě ještě čeká.