49. den – Hidden canyon
Dneska nás čeká trošku adrenalinový zážitek. Chystáme se do Hidden kaňonu, kde se prodíráte řekou mezi skalami kaňonu. Rádi bychom i na ochutnávku místní kávy Luwak a možná nějaké vodopády.
Dnešní ráno je specifické. Vstáváme na východ slunce. V 6:00 už se belháme k hotelovému bazénu a nedočkavě čekáme na ten ohnivý kotouč. Mraky nám nepřejí, ale i tak si užíváme krásný pohled na šplouchající vlnky a začínající nový den. Zaplaveme a zablbneme v bazénu, dáme si skromnou vajíčkovou snídani s konvičkou kávy a s bolavou zadnicí nasedáme na Scoopika. Jedeme směr Canggu, do našeho dlouhodobějšího ubytka. A cestou nás čeká několik zastávek.
Zase trošku jiný zážitek na Bali – Hidden Canyon
Dáváme na doporučení od kámoše Jirky (z Netsrazu) a vydáváme se k Hidden Canyonu. Cesta je v hustém provozu poněkud náročnější. Jsme celí zaprášení a tolik smogu jsme si naše plíce taky dlouho nedopřály. Parkujeme na místě označeném jako skryté „Hidden“ kaňon, ale velká cedule s promofotkami se s tím moc neslučují. Naštěstí tu skoro nikdo není, jen paní, od které si kupujeme kokosák a malý balíček s rýží a kouskem masa.
Ještě než zaplatíme vstupné s průvodcem potkáváme jednoho Poláka a milý český páreček Lucku s Vencou, ti už trek absolvovali. Všichni byli hrozně nadšení, že se máme na co těšit. Jdeme jen v plavkách a pár svršcích s jedním „prý“ vodotěstným Samsung S7. Vstupné do Hidden canyonu je 15 000 IDR na osobu. A po doporučeních si zaplatíme i průvodce. Tomu se platí až dle vlastního uvážení na konci treku.
Kedet, mladý pohodový týpek se širokým úsměvem a svítivě bílýma zubama nás vede po schodech dolů k řece hnědé barvy. Anglicky umí jen pár slov a frází potřebných k jeho funkci guida. Jakmile jsme u vody, zbavujeme se svých bot a do cíle je neuvidíme. Bosky a do té špinavé vody? Moc se mi nechce, ale nic jiného mi nezbývá a za chvíli si zvyknu.
Na dně jsou velké a ostré kameny, našlapujeme hodně opatrně. Řeka nám podlamuje kolena a my balancujeme podél ohromných skal. Kedet capká před námi a my jak ocásci za ním. První část Kaňon 1 je tou náročnější části treku, při níž zatínáme všechny naše svaly a hrajeme si na spidermany. Ploché stěny skal mají jen pár míst, kde se můžete přidržet a kam se dá šlápnout. Průvodce moc dobře ví o dvoumetrových hlubinách řeky, proto nás raději nutí šplhat se po boční stěně. V jednom místě se můžete nechat svést po proudu na růžové nafukovací jakoby matraci. Matějovi se to moc líbí 🙂
Hidden Canyon a návštěva minizoo
Místy máme vodu po pás, respektive já až po prsa. Šaty už mám durch. A jen taková rada, šaty na lezení ve skalách nejsou úplně to pravé ořechové. Avšak po vykasání až ke krku už se to dalo zvládnout. Kedet však pomáhá a ruku mi každou chvíli podává. Matěj jde poslední a musí spoléhat sám na sebe. Po kluzké skále je to adrenalin, ve vodě po pás, kde nevidím ani na centimetr, ještě větší. Párkrát během cest hystericky vyjeknu. Třeba, když nám Kedet ukazuje ještěří prý malé baby.. ale on to byl ještěr asi metr dlouhý, připomínal mi komodského varana.
Každopádně náročné proplouvání se vodou, bahýnkem a šutráky se nám vyplácí. Užíváme si krásný pohled na obří skaliska a přírodu kolem. V půlce máme pauzu na Kedetovu kouřovou a brodíme se dál. Z řeky se dopotácíme k takové džungli, projdeme kolem chlápků řezbářů a čeká nás návštěva malé zoo.
Než se naděju, na ruce mi sedí velkej kakadu a pokaká mi nohu. Oukej pro fotku cokoliv, držím papouška a pózuju před aparátem. Aby toho nebylo málo, pan majitel mi papoucha strčí ještě za krk. Naštěstí mi tam nezanechá žádnou památku a jinak je moc hodnej. Dále tu chovají různé druhy ptactva, jednu cibetku, 4 psi, 2 ještěry, 1 leguána, 1 netopýra a několik pavouků a hadů, na ty už odvahu nemám. Matěj to zvládne za mě a jde se pokochat 5 metrů dlouhým fešákem a dalšíma plazíma kámošema. Dokonce si vyzkouší, jaké je to mít v ruce tarantuli, díkybohu né živou. Rádi dáme donation 50 000 IDR a zoo můžeme vřele doporučit.
Přes překrásná zelenající se rýžová pole kolem papájové plantáže, upocení a mokří přicházíme do cíle výletu. Průvodce Kedeta odměníme 100 000 IDR, jeho cena je dobrovolná, ale minimálně tuto částku si zasloužil.
Vodopád Tegenungan
Asi 20 minut od Hidden Canyonu se nachází další víc turistická atraktivita – Vodopád Tegenungan. U vchodu se potkáváme s párečkem Čechů z předchozího treku řekou. Hned za vstupem nás vítají prodejci oblečení, brýlí, suvenýrů, ovoce a dalších dobrot. Uf, tady je to ale profláklé. Nu nic, platíme 10 000 IDR a jdeme se prodrat stánkama až k výhledu na vodopád.
Nejkrásnější pohled na vodopád se nabízí z vrchu z vyhlídkové restaurace, kousek za vstupem. Dále se jde po betonových schodech dolů až k té padající vodě. Koupe se tu mraky lidí a na fotky se čeká fronta. Přesně tak, jak to nemáme rádi. Ale padající voda nás nikdy nepřestane fascinovat a tak tu nějakou chvíli strávíme. Po dalších schodech se dá dojít až na plošinu nad samotný vodopád.
Za mě nezáleží na velikosti vodopádu, ale na počtu lidí kolem. My jsme si nejvíce užili Vodopád Tibumana kousek od Ubudu, kde nám bylo dopřáno soukromí.
