Co se dělo tyto dny?

Haló haló, hlásíme se pořád ze stejného místa z Canggu na západě ostrova Bali, kde trávíme 10 dní. Tyto dny jsou klidnější a my tolik necestujeme. Respektive pracujeme, relaxujeme a dojedeme si někam na jídlo nebo na pláž.

Tak se omlouvám za menší odmlku na blogu. Ale musela bych vás provokovat jenom fotkama vynikajícího jídla a nádherných západů.
Cože, že byste chtěli? Dobře, fotodokumentace bude… na konci 😉

Od posledního „hlášení“ jsme shlédli několik překrásných západů slunce. Ty si tady opravdu užíváme. Pak jsme vyrazili do jedné kavárny jakože nejen na kafe, ale i pracovat, značka „notebooky s sebou“. Pak zase nějaký západy, hromada skvělýho jídla. A vůbec nejlepší je kombinace západu s večeří.

To jsme byli v jedné moc příjemné restauraci u moře na Echo beach. Mají tam výborného grilovaného tuňáka a k tomu neomezeně příloh. Jakože si naberete rýži, brambory (fakt brambory, ty normálně nikde moc nemají, tak to bylo labůžo!), zeleninové saláty (takovou hromadu rajčat jsem spořádala naposledy snad v ČR, tady čerstvou zeleninu k jídlu moc nedávají, pokud si ovšem neobjednáte třeba neindonéský Ceasar či Balkán salát apod.), různé dipy a omáčky.. no to bylo něco na mě. Nabrala jsem si toho tolik, že jsem to nemohla sníst – ale snědla 😀 No a do toho výhled na moře s tím západem.

Moc ráda bych vám sem dala i svoje fotky východu a popsala, jak je nádhernej… ale bohužel se budím, až tak hodinu po něm. Matěj byl jedenkrát ráno běhat a tak jednu foto pořídil. Východ tady bejvá kolem 6:30. Ale když už se vzbudím, tak z pokojíku máme úžasnej výhled na rýžová políčka. Občas nám z něj zamává i místní farmářka a s širokým úsměvem nám tak dodá energii do nového dne. Alespoň mě tady tyhle věci hrozně nabíjej. Jak jsou všichni srdeční a usměvaví.

Přiznám se, že jsem pár dní i trošku proflákala, ne úplně, ale nějaký ten čas jsem u bazénu s knížkou strávila a bylo mi děsně dobře. Nejlepší je to hnedka po snídani, kdy sluníčko ještě tak nepere a tak se opékáte jen tak zlehounka.

Je to stejně paradox. Zrovna o opalování a barvě kůže jsem se bavila s naším místním kamarádem Gedem, co tu pracuje v hotelu. A shodli jsme se, že svět je crazy. Protože Asiatky se vůbec neopalují a naopak používají krémy na tělo, které ho bělí. Zkrátka nechtějí být opálené, ale bílé. No a my Evropanky se smažíme, v zimě natíráme samoopalováky a používáme bronzové make-upy, abychom měli pěknou barvu. No chápete to?

Jinak s kámošem Gedem tady zdokonaluji svoji nedokonalou angličtinu. Je skvělé pokecat si s někým, kdo je na stejném levlu a tak bez ostychu plácám páté přes deváté a v podstatě si rozumíme. Matěj je v mluvení a porozumění o něco dál, takže si tady povídal i s Anglánem Markem a Američankou Deny. Markovi taky docela rozumím, ale Deny mluví hrozně rychle a nesrozumitelně. Takže jen čumím a přikyvuju se slovy „Yes“, „Sure“, „OK“, což není ideální 🙂

Jeden den jsme taky strávili v Coworkingu DOJO. Za jednodenní vstupné 200 000 IDR (400 Kč) jsme dostali přístup k wifině, vybrali si místo k sezení a dosyta se mohli přepít kávou, čajem a spokojeně vytvářet hodnoty. Matěj si pochvaloval rychlej net. Potkali jsme tam i pár Čechů. Hanku, kterou už jsme znali z minula a pak ještě asi tři, kteří se k nám moc nehlásili.

Zajímavé seznámení bylo se 45tiletou Slovenkou Miriam. Tato neuvěřitelná paní je na Bali se svoji mamou a dvěma dětmi. Živí ji e-shopy a dělání lidí šťastnými. Napsala e-book, který má být návodem na šťastného člověka, asi za 27 EUR si ho můžete pořídit. A dále nabízí různé konzultace, pořádá semináře a tak. Je to moc kreativní, inspirativní, energií sršící žena. Má stále nové nápady a spoustu rozdělaných projektů. Moc jí fandím!

A taky jsme byli posedět se čtyřmi bratry a sestrami ze Slovenska. Domluvili jsme se s Peterem, kterého známe a ten nás seznámil s ostatními. Poseděli jsme u točeného piva a hodně alkoholického mojita. Moc prima lidi, už jsme se domluvili na příští týden.

A co máme v plánu?

V pátek 24.2. se chystáme na víkendovou vyjížďku po ostrově. Chceme projet severní část Bali. Z hotelu si necháme půjčený skútr, naoplátku jim tady necháme na hlídání naše velké otravné zavazadlo včetně noťasů a vyrazíme jen nalehko s malým batůžkem. Možná až nevěříc, ale já se na ty dny s minimem věcí hrozně těším. Baví mě cestovat nalehko. Jedno oblečení a kartáček na zuby stačí 🙂

Sem do hotelu se zase po víkendu vrátíme. Jako bychom byli v ČR a využívali jenom volných víkendů, tak to má být, ne? V Canggu pak zůstaneme zase 5 dní do víkendu a pak nejspíš vyrazíme východním směrem na ostrov Nusa Lembongan, o tom už mluvíme od začátku Bali. Prý je to tam pohádkové, krásné moře a šnorchlování. Nedaleko se nachází manta point, kde se potápíte/šnorchlujete s obříma plachťákama mantama. Víc toho zatím zjištěného nemáme. Jako vždycky řešíme cestu a další plány až operativně na místě.

Takže takový byl náš desetidenní pobyt v Canggu. Odteď bych chtěla dávat na blog už konkrétní články s výlety a novými místy, co jsme navštívili. Bude to určitě zajímavější pro vás a jednodušší pro mě. Ono psát, co děláme každý den není až tak interesantní a někdy to ani vědět nechcete 😀 Ale kdyby se vám náhodou stýskalo, tak vám moc ráda napíšu, co jsme daný den vyváděli, co jsme snědli, vypili a tak 😉

Toť shrnutí posledních dní. Na další psaní se můžete těšit příští týden, až se dostanu k notebooku a až vstřebám všechny nové zážitky. Mějte se prima!

Fotogalerie: