Dneska se stěhujeme z rušné Kuty o něco severněji – Seminyak. Nevím, zda to jsou přímo města.. jedná se spíš o městské části. Pořád jsme na jižním Bali. Od ostatních nomádů víme, že pláže tu taky nejsou světové. Ale pro nás je teď hlavní, že se potkáme a začne se domlouvat společná práce a výlety.

Poprvé jsme tu vyzkoušeli službu Uber a musím říct, že super, týpek nás vyzvedl před hotelem asi za 3 min. od objednání. Sice neuměl moc dobře anglicky, ale „hi“ a „finish“ stačilo. Dobrý je, že aplikace je spojena s kreditní kartou, a tak platba za cestu se rovnou strhne z účtu.

Uber je způsob přepravy něco jako Taxi, přičemž řidiči nejsou taxikáři. Výhodou je jednoduché objednání přes mobilní aplikaci, vidíte orientační cenu předem a částka se strhává automaticky z vaší platební karty.

Bohužel v některých turistických oblastech Bali jsou cedule s nápisem NO UBER, takže se tam řidiči bojí jezdit. Pro taxikáře je samozřejmě nepřívětivé, aby jim “obyčejní” řidiči kradli zákazníky.
Pro příklad: asi za hodinu jízdy zaplatíte asi 100 000 IDR (tedy +/- 200 Kč).

Go-Jek – V Indonésii je možné využít ještě službu s aplikací Go-Jek. Je to něco jako Uber, ale přijede pro vás motorka. Navíc ještě rozváží jídlo a zajišťuje jiné služby jako masáže, úklid, vstupenky, odesílání pošty a balíčků.

U hotelového bazénu už se potkáváme s holkama (Péťou a Hedvikou) z naší nomádské skupiny a čekání na pokoj si zpříjemňujeme koupačkou – vlastně první letošní cachtání. Poté obhlídneme nový pokojíček – vypadá příjemně, s klímou a minibarem 🙂 Přidáváme se k notebookování a chillování u bazénku. 

Dneska navečer je domluven crossfit, kam se jedou všichni fitnesáci zmordovat svá těla 😀 Já vynechávám a konečně se dostávám ke psaní tohoto blogu. Máme hezký čistý útulný pokojík, kde to psaní musí jít samo. Potom, co se všichni odebírají na cestu do fitka se dozvídám, že se pak jde na véču kamsi na Echo beach, kousek kde se bude cvičit. Matějův pohled podpořený znalostí mého orientačního smyslu vystihuje vše… se slovy „hlavně se mi tu neztrať“ se loučíme a mně nezbývá nic jiného než si také Uber nainstalovat, propojit s kreditkou a pokusit se za nimi dostat. Přiznávám, že většinou tyhle věci zařizuje Matěj, takže to pro mě bude challenge 😉

Čekání na řidiče přes Uber bylo docela peklo, nemohl mě najít, psal mi sms „where are you?“. Po půlhodině čekání se jeho auto náhle vynořilo a mohli jsme vyrazit směr Echo beach. Na místo jsem dorazila až potmě, Matěj už mě tu vyhlížel. V jednom plážovém warungu (to jsou místní jídelny na ulici, kde se najíte nejlevněji) jsme si dali kuřecí a rybí špíz se zeleninovými saláty, rýží, dresingy a chili omáčkou (přílohy jsme měli neomezeně). Tady to zrovna úplně levné nebylo, ale pošmákli jsme si :).