Co se dělo tyto dny?

Haló haló, hlásíme se pořád ze stejného místa z Canggu na západě ostrova Bali, kde trávíme 10 dní. Tyto dny jsou klidnější a my tolik necestujeme. Respektive pracujeme, relaxujeme a dojedeme si někam na jídlo nebo na pláž.

Tak se omlouvám za menší odmlku na blogu. Ale musela bych vás provokovat jenom fotkama vynikajícího jídla a nádherných západů.
Cože, že byste chtěli? Dobře, fotodokumentace bude… na konci

Od posledního „hlášení“ jsme shlédli několik překrásných západů slunce. Ty si tady opravdu užíváme. Pak jsme vyrazili do jedné kavárny jakože nejen na kafe, ale i pracovat, značka „notebooky s sebou“. Pak zase nějaký západy, hromada skvělýho jídla. A vůbec nejlepší je kombinace západu s večeří.

To jsme byli v jedné moc příjemné restauraci u moře na Echo beach. Mají tam výborného grilovaného tuňáka a k tomu neomezeně příloh. Jakože si naberete rýži, brambory (fakt brambory, ty normálně nikde moc nemají, tak to bylo labůžo!), zeleninové saláty (takovou hromadu rajčat jsem spořádala naposledy snad v ČR, tady čerstvou zeleninu k jídlu moc nedávají, pokud si ovšem neobjednáte třeba neindonéský Ceasar či Balkán salát apod.), různé dipy a omáčky.. no to bylo něco na mě. Nabrala jsem si toho tolik, že jsem to nemohla sníst – ale snědla No a do toho výhled na moře s tím západem.

Moc ráda bych vám sem dala i svoje fotky východu a popsala, jak je nádhernej… ale bohužel se budím, až tak hodinu po něm. Matěj byl jedenkrát ráno běhat a tak jednu foto pořídil. Východ tady bejvá kolem 6:30. Ale když už se vzbudím, tak z pokojíku máme úžasnej výhled na rýžová políčka. Občas nám z něj zamává i místní farmářka a s širokým úsměvem nám tak dodá energii do nového dne. Alespoň mě tady tyhle věci hrozně nabíjej. Jak jsou všichni srdeční a usměvaví.

Přiznám se, že jsem pár dní i trošku proflákala, ne úplně, ale nějaký ten čas jsem u bazénu s knížkou strávila a bylo mi děsně dobře. Nejlepší je to hnedka po snídani, kdy sluníčko ještě tak nepere a tak se opékáte jen tak zlehounka.

Je to stejně paradox. Zrovna o opalování a barvě kůže jsem se bavila s naším místním kamarádem Gedem, co tu pracuje v hotelu. A shodli jsme se, že svět je crazy. Protože Asiatky se vůbec neopalují a naopak používají krémy na tělo, které ho bělí. Zkrátka nechtějí být opálené, ale bílé. No a my Evropanky se smažíme, v zimě natíráme samoopalováky a používáme bronzové make-upy, abychom měli pěknou barvu. No chápete to?

Jinak s kámošem Gedem tady zdokonaluji svoji nedokonalou angličtinu. Je skvělé pokecat si s někým, kdo je na stejném levlu a tak bez ostychu plácám páté přes deváté a v podstatě si rozumíme. Matěj je v mluvení a porozumění o něco dál, takže si tady povídal i s Anglánem Markem a Američankou Deny. Markovi taky docela rozumím, ale Deny mluví hrozně rychle a nesrozumitelně. Takže jen čumím a přikyvuju se slovy „Yes“, „Sure“, „OK“, což není ideální

Jeden den jsme taky strávili v Coworkingu DOJO. Za jednodenní vstupné 200 000 IDR (400 Kč) jsme dostali přístup k wifině, vybrali si místo k sezení a dosyta se mohli přepít kávou, čajem a spokojeně vytvářet hodnoty. Matěj si pochvaloval rychlej net. Potkali jsme tam i pár Čechů. Hanku, kterou už jsme znali z minula a pak ještě asi tři, kteří se k nám moc nehlásili.

Zajímavé seznámení bylo se 45tiletou Slovenkou Miriam. Tato neuvěřitelná paní je na Bali se svoji mamou a dvěma dětmi. Živí ji e-shopy a dělání lidí šťastnými. Napsala e-book, který má být návodem na šťastného člověka, asi za 27 EUR si ho můžete pořídit. A dále nabízí různé konzultace, pořádá semináře a tak. Je to moc kreativní, inspirativní, energií sršící žena. Má stále nové nápady a spoustu rozdělaných projektů. Moc jí fandím!

A taky jsme byli posedět se čtyřmi bratry a sestrami ze Slovenska. Domluvili jsme se s Peterem, kterého známe a ten nás seznámil s ostatními. Poseděli jsme u točeného piva a hodně alkoholického mojita. Moc prima lidi, už jsme se domluvili na příští týden.

A co máme v plánu?

V pátek 24.2. se chystáme na víkendovou vyjížďku po ostrově. Chceme projet severní část Bali. Z hotelu si necháme půjčený skútr, naoplátku jim tady necháme na hlídání naše velké otravné zavazadlo včetně noťasů a vyrazíme jen nalehko s malým batůžkem. Možná až nevěříc, ale já se na ty dny s minimem věcí hrozně těším. Baví mě cestovat nalehko. Jedno oblečení a kartáček na zuby stačí

Sem do hotelu se zase po víkendu vrátíme. Jako bychom byli v ČR a využívali jenom volných víkendů, tak to má být, ne? V Canggu pak zůstaneme zase 5 dní do víkendu a pak nejspíš vyrazíme východním směrem na ostrov Nusa Lembongan, o tom už mluvíme od začátku Bali. Prý je to tam pohádkové, krásné moře a šnorchlování. Nedaleko se nachází manta point, kde se potápíte/šnorchlujete s obříma plachťákama mantama. Víc toho zatím zjištěného nemáme. Jako vždycky řešíme cestu a další plány až operativně na místě.

Takže takový byl náš desetidenní pobyt v Canggu. Odteď bych chtěla dávat na blog už konkrétní články s výlety a novými místy, co jsme navštívili. Bude to určitě zajímavější pro vás a jednodušší pro mě. Ono psát, co děláme každý den není až tak interesantní a někdy to ani vědět nechcete Ale kdyby se vám náhodou stýskalo, tak vám moc ráda napíšu, co jsme daný den vyváděli, co jsme snědli, vypili a tak

Toť shrnutí posledních dní. Na další psaní se můžete těšit příští týden, až se dostanu k notebooku a až vstřebám všechny nové zážitky. Mějte se prima!

Fotogalerie: