S četnějšími přeháňkami větší pracovní výkon 🙂

Naše prosby byly vyslyšeny. Prší! Ne, že bychom se nechtěli koupat v bazénu a užívat sluníčka, to ne. Ale na prosezený den u noťasu je přívětivější déšť.

Taky už se musím zeptat naší kuchařinky na recept na tu skvělou banánovou palačinku, protože je vynikající a takovou doma nikdy neudělám.

Chystáme se pracovat. Zrovna ode mně to zní asi dost divně, ale i psaní blogu, úprava fotek a studování nových věcí beru jako náplň práce 🙂 Nevím, jak to dělám, ale čas se nudit vůbec nepřišel, což je určitě dobře.

Zajíavé příběhy našich spolubydlících

Přisedne si k nám spolubydlící z hotelu, potetovanej namakanej týpek Mark z Anglie. Prodal svůj dům, auto a odjel cestovat. Odtud teď řídí firmu v Anglii a prý je konečně šťastnej. Pak se tady seznámíme s američankou Deny. Vyhořelá z různých profesí, těhotná odjela na Bali a chce prodávat náramky online. Fotí a točí tady různá videa a buduje si vlastní brand. Její přítel, vorkoholik, teď žije v Miamy. Ona má v plánu rozjet svůj bussines, ještě než porodí. Mazec, když ty příběhy tak poslouchám, tak má výpověď z práce není nic zajímavého 🙂

K práci se dostáváme těsně před polednem. Oběd dnes vyřešíme smaženýma vajíčkama a nakrájenou papájou, salakem a ještě jedním divným ovocem, co jsme včera nakoupili na trhu. Pak zase práce, banán, práce, salak a sušenky (pro bohy).

Joo, západy slunce, ty jsou naše!

A večer vyrazíme na další krásný západ na pláž. Při mém štěstí jsem si při nástupu na Scoopika šlápla do psího ho..a a ještě jsem ho rozmázla po stupačce. Při příjezdu k pláži po nás chlápek chce 2 000 IDR parkovné. Slejzám z motorky a kontroluju škody napáchané na botě. Moc nekoukám na cestu, ale když zvednu hlavu, pár centimetrů ode mně proběhne velký bílý kůň. Nejdřív si myslím, že mám halušky, ale i Matěj potvrzuje, že splašenej hřebec opravdu proběhl a běžel kamsi po silnici dál. Uf, tak to bylo těsný. Byla by to zajímavá srážka bílýho jednorožce a mě s posranou botou.

Na pláži při západu slunce je to i dnes jak na Václaváku. Do toho se tam fotí další šťastlivci, nevěsta v červených šatech a malý Asiat. Matěj běhá po pláži sem a tam, koupe se, dělá stoj na rukách a na nohách. Já dělám základnu a procházím se po kotníky v moři. Psí smečka randí kousek opodál, idylka.

Z pláže se jedeme ještě najíst do warungu kousek od našeho bydlení. Musíme se smát, před námi se udělá zácpa a jejím důvodem je zase nějakej vořech, co koná potřebu uprostřed silnice. Dneska už je těhlech příhod nějak moc 😀

Ve warungu XXX je to fajn. Talíře s různou zeleninou, masem, tempehem. A vy si jen ukážete co chcete. Je to teda trochu nebezpečné, protože si toho pak naporoučíte tolik, že to sotva sníte. Sedí tady s námi samí sluníčkáři, vegouši, hipísáci nebo jak bych ty lidi nazvala. Večer zkoukneme film natáčený v Ubudu – Jíst, meditovat, milovat s Julii.