Pracovní morálka na cestách… nevydrží moc dlouho
Nejlepší banánová palačinka s javorovým sirupem, takle se tady teď máme. K tomu talířek ovoce a turecký kafe. Opravdu nás tady naučili pít turka. Dneska máme v plánu hodně pracovat. Po snídani vyrazíme s noťasy ke stolům u bazénu. Nasadit sluchátka, pustit music na Spotify a nevnímat okolí.
Pracovní morálka nám vydrží asi 3 hodky a pak už máme zase hlad. Matěj dopolko domluvil zapůjčení skútru nejoblíbenější značky „Scoopy“ z hotelu (50 000 IDR na den), takže na oběd můžeme vyrazit i dál než za roh ulice. Nasadíme škopky na hlavu a nakopneme Scoopika. Míjíme kupu warungů, restaurací a kaváren. Zakotvíme v kaféčku, co je v této lokalitě na Foresquare na pozici číslo 1. Podle recenzí si vybereme jídlo a k tomu smoothie. Příjemná změna, já salát s kuřecím a fazolema, Matěj burrito.
Posilněni to bereme zkratkou mezi rýžovými poli, chceme se podívat do coworkingu Dojo. Nejdřív se ale stavíme podívat na jeden chrám na Echo beach. Dokonce s sebou mám svůj sarong, tak si ho alespoň omotám kolem pasu, jak se do chrámu sluší a patří.
Coworking Dojo v Canggu
V Doju se nás ujme tlusťoch černoch a provází nás celým coworkem. Pracuje tady minimálně 60 lidí, všichni zakousnutí do svého noťasu a jedou. Míst k sezení je dost, v přízemí i o patro výš. Tam jsou i klimatizované zasedačky a místnosti, kde se nesmí mluvit, jen se maká. Nechybí minimístnost pro skypování. K dispozici je kopírka a skener, káva a čaj je v ceně vstupu. Na oběd nemusíte chodit daleko, vaří se přímo tady. A když toho máte dost, můžete se skočit refreshnout do bazénu. No nejsou to pracovní podmínky snů? 
Jinak sem můžete přijít na jeden den za jednorázové vstupné 200 000 IDR, což se vyplatí úplně nějmíň. Dají se nakoupit i hodiny a podle připojení k wifině se vám odečítají. Nejvýhodnější je pak měsíční členství. Ale to už by pro nás nebylo, zas tak dlouho na Bali už zůstávat nebudeme. Vidíme to na zkoušku na pár hodin. Pracovat se dá v pohodě i od nás z hotelu.
Když tlouštík zjistí, že jsme Češi, začne nám prstem ukazovat, kdo z hostů mluví česky. Zakecáme se s jednou sympatickou holčinou Hankou, co pracuje ve finančních službách. Zrovna píše e-book a má velké podnikatelské plány, na Bali už je druhý měsíc. Docela se s ní zasekneme a v 17 hod. nás popožene začínající seminář Social media. Toho se má zúčastnit i Peter, náš slovenský priateľ, ale nepotkáme se.
Mise – shánění HDMI kabelu a převoz vajíček na skútru
Další dnešní misí je sehnat HDMI kabel k propojení noťasu k telce, abychom si při dlouhých „zimních“ večerech mohli pouštět filmy Takže sháníme computer shop, je to tak. Seskakuju ze Scoopíka asi u třech obchodů. V potravinách kabel nevedou, v prodejně něco jako Koupelny Siko také ne a až ve stánku s mobilama jsme úspěšní.
HDMI kabel za krásných 50 000 IDR. V dost husté dopravě s pravidlem, kdo je rychlejší, ten jede, hledáme nějaký stánek s ovocem a krám na nákup. Narazíme na skvělou tržnici hned u silnice. Pořídíme pár kilo ovoce (salak, maracuja, banány, papája), 20 vajec, keksíky, Jamu bylinný nápoj v petce, smažený banány. A teď chci vidět, jak to všechno narveme do skútru a jestli ty vejce přežijou cestu. Pro Balijce to není žádná věda, na skútru odvezou úplně všechno, ale co pro nás obyčejné Evropany?
Zaparkujeme a zjišťujeme, jestli máme v útrobách Scoopika míchaná vajíčka. Zas taková kovbojka to nebyla, vejce jsou v cajku, jen papája se trošku rozmázla. Máme radost z vydařeného nákupu. V rychlosti vypiju mlíkový čaj a v plavkách jedeme na pláž na západ slunce, dneska to vypadá nadějně.
První západ slunce na Bali
Třikrát hurá, po měsíci na Bali, vidíme první krásný západ slunce. Je to nádhera. Obloha hraje všemi odstíny oranžové, červené, žluté a růžové. A hází odlesky na pláž. Na nic nečekáme a vrhneme se do velkých vln. Samozřejmě mě hned ta druhá semele a nalokám se slané vody. „Vůbec nechápeš, že se po té vlně musíš svíst“, huláká na mě Matěj z větší hloubky. Haha, jasný, však já se nedám a už se se taky hezky vozím.
Západ si užijeme dosyta, stejně jako další desítky pozorujících, hlavně fotografů. Dokumentuju našeho akrobata ve stojkách a s tou oranžově rozlitou oblohou je to pecka. Slaní a mokří se vydáme zpátky domů a rovnou do bazénu. No přiznávám, že práci jsme nepohrotili, jak jsme původně chtěli, ale celý ten den za to stál!
Dneska to vypadá na jasnou noc, jsou vidět hvězdy. Matěj neváhá a nastavuje zrcadlovku ven na noční time-lapse. Níže se můžete podívat na výsledek. Sledujte ten boží měsíc 