Ode dneška už bez ostatních nomádů

Matěj jde už v 7 ráno na snídani, ještě se rozloučit s Romanem. Já se následně odhodlala k rannímu probuzení v bazénu, je super velký, na přeplavání to dá na 20 temp prsou. Ještě mokrá si libuju na jarních závitcích se sladkou chilli omáčkou. Tomu říkám pořádná snídaně. Po vločkách s jogurtem už si ani nevzdechnu.

Dnešním dnem nás všichni opouštějí a my vymýšlíme, kam se přestěhujeme. Dopoledne se rozhodneme pro lokalitu Jimbaran. To je západní část ostrova, kousek pod letištěm. Rádi bychom ubytování, kde je bazén a není to daleko od pláže a jídla Našla jsem hotel Srikandi Inn by Gamma Hospitality, 5 min od pláže, pokoj vypadá prostorně a čistě za 280 000 IDR pro nás oba. Potvrzujeme až do pátku. Na 10.2. máme v rámci visa run letenky na třídenní výlet do Singapuru. Končí nám měsíční vízum, opustíme Bali a pak se můžeme zase na měsíc vrátit.

Jimbaran, rybářské městečko

Lehce po poledni se transportujeme na nové místo. Uberem jedeme jen 20 minut. Hotel je trošku zastrčený, v klidnějším prostředí. O opaku nás za chvíli přesvědčí stavba sousedního hotelu. Míchačka tady jede bez zastavení a dělňasové pořád do něčeho tlučou. Hlavní předností je krásný velký bazén. K moři by to mělo trvat 5 minut.

Jsme tu dříve než je check-in, přesto nás sympatický mladík pustí dále. Pěkný útulný pokojík s telkou, gaučem a moderníma lampičkama. Dokonce si můžeme uvařit Nescafé, je tu konvice a hrnečky. Malá teráska s posezením. Matěj si pochvaluje, že vedle koupelny je tu pro mě i kuchyň. Což je dlouhá linka se dřezem a pár šuplíků, žádný sporák, trouba nic. Líbí se nám tady, osolíme klímu, otevíráme noťasy, wifina běží o106.

Kolem 16 už se začínají ozývat naše žaludky, hlad! Jdeme na průzkum nejbližšího okolí a najít něco k snědku. Projdeme úzkou uličkou, kde pobíhají děti s brambůrkama v ruce a volají na nás halo halo. Míjíme pár menších obchůdků, prádelnu, fitko? a jsme na hlavní štráse v centru dění. O warungy není nouze, hnedle zaplujeme do toho prvního.

Experimentujeme – Babi Goreng Sayur a Tami Ayam. Babi znamená prase, Sayur zelenina a Ayam je kuře. To by šlo. Ledový domácí čaj je jistota na zapití. Jako předkrm čtyři brambůrky v sáčku. Okukujeme talíře ostatních kolem a doufáme, že dostaneme taky něco lahodného.

Je to tady – každý máme dva plné talíře. Vypadá to moc dobře. V zápětí zjišťuji, že můj pokrm se skládá víceméně z prasečích kostí. Nu což. Hlad je nejlepší kuchař. Nezbývá než kosti ožužlat. Při placení nás mladá holčina slušně žádá o ohodnocení jejich restaurace na Google. S jistotou, že hodnotit nebudeme, jí přikyvujeme a odcházíme.

Kráčíme podél rušné vozovky, necháme se ukecat ke koupi celého trsu zelených banánů. „Opravdu jsou už ready k jídlu?“ ujišťuju se hezké maminky prodavačky. Jejich bejby nezřízeně pobíhá s flaškou v ručičce sem a tam. Nejde mi do hlavy, že můžou být zelené banány už zralé. Nedůvěřivě je bereme a ještě uděláme nákup na zítřejší snídani.

Jimbaran beach – kupa odpadků, vítr, velké vlny a rybí trh

V palmovém zabordeleném háječku u silnice míjíme krásné hnědé krávy. Prodejci nám nabízí další kusy ovoce. Zdravíme a máváme na ně s plnou igelitkou. S vůní odpadků a asi nějakých zdechlin docházíme k pláži. Obrovské vlny a obrovské hromady bordelu. Wow, že by další pozdrav z Jávy? Na molu stojí hromady lidí a rybaří. Vítr je tak silný, že si musím držet šaty. Na mole vidíme, že jedna strana je čistější, tam by se dalo možná i koupat.

Doplnění : Na stejné místo jsme šli i o den později a tato hromada odpadků byla již uklizená. Opodál jsme nalezli zaparkované nakladače. Alespoň nějak se snaží tuto odpadkovou tsunami tady řešit.

Kousek od nás je letiště Ngurah Rai, chvíli sledujeme vzlétající letadla a pak se zahledíme na stojany s trochu jetým oblečením – že by místní sekáč?

Silně zde zapáchá rybina, to bude z toho rybího trhu opodál. Dýchajíc pusou se odvážíme jít dál. Z ryb identifikujeme jen tuňáka a red snappera. Jinak chobotnice, hromady malých i velkých krevet, chudáci krabi, co se ještě hýbou a další mořské „speciality„.

Fouká ukrutně silný vítr. Jemný písek se zvedá do vzduchu a drobné částečky nám zalepují oči a štiplavě píchají do kůže. Vyhlášené rybí restaurace přímo na pláži dneska moc nevydělají. Lákají nás posedět, ale s plnou hubou písku bychom si moc nepochutnali. Západ slunce si také odložíme na jindy.

Jimbaran – speciality na rybím trhu