Dopolední working a plážování

Vypadá to na krásný slunečný den 🙂 Pvní : Pojedeme na pláž! Druhý : Mám hlad, vyrazme na oběd! Třetí: Nebo budeme pracovat na hotelu u bazénu a odpoledne pojedeme na výlet?

Na dnešní program je tolik názorů, až se raději rozdělíme na dvě skupiny. Já s Péťou zůstáváme na hotelu. Péťa potřebuje dospat včerejší party v Kutě a já bych ráda pozevlovala s noťasem u bazénu. A zbytek – Viky, Roman a Matěj vyráží znovu na válečku na pláž Nusa Dua.

Zůstávám sama u bazénu a společníka mi dělá můj kámoš Lenovo Yoga. Alespoň dopíšu na blog pár dní, co jsem ve skluzu. Slunce pálí a já si říkám, že ještě kousek dopíšu a půjdu za odměnu do vody a vystavit se na lehátko. Když už se odhodlám, přiženou se mraky a je po opalovačce. Přes moc vlezu do ledové vody a udělám pár temp z jedné strany na druhou. Příště musím využít sluníčko a psaní nechat na později 🙂

Kolem 16 hod. jsme se s plážovou partou domlouvali na odjezd do Uluwatu – místo se známým chrámem úplně na jiho-západním pobřeží. Je nás 5, takže musíme jet stejně dvěma auty. Péťa usnula, buším jí na dveře a nic.. Zajdu si naproti k jedné paní s venkovní kuchyní pro rychlovku – rýži a maso na tyči take away v banánovém listě. Napodruhé mi dá ospalá Péťa košem, že nikam nejede. Naštěstí mě ještě stihnou nabrat Uberem z pláže a frčíme s veselým a napůl slepým panem řidičem jihozápadním směrem.

Chrám Uluwatu a extrémně nebezpečné opice

Únavná cesta z Nusa Dua do Uluwatu zabere skoro 45 minut, posádka usíná za jízdy. Avšak díky skvělému akcentu a vtípkům našeho šoféra, já držím oči dokořán. Chlápek má hrozně vtipnou ingliš, šlape si na jazyk a sám se tomu směje. Vyloží nás na parkovišti a slíbí, že na nás počká. Zpátky bychom si Uber zavolat nemohli, je tu opět značka „NO UBER„. Taxikáři to tu mají podchycené. Ještě nám dává par rad proti drzým opicím – držet si foťáky, schovat brýle, lahve s vodou, sundat šperky. 

Se zaplacením vstupného kolem sebe omotáme sarong a šátek. Už před vstupní branou na nás číhají makakové, pokukují, co by nám ukradli. Zatímco se kocháme majestátním výhledem na vysoký do moře vyčnívající útes, jedna drzá opice sebrala šikmooké turistce kšiltovku. Už se s ní může rozloučit, opičák už ji ochutnává a vracet ji rozhodně nehodlá. Nechtěla bych se s ním přetahovat, při sebemenším pokusu o to získat kšiltovku zpět opičák okamžitě vycení zuby a nepřátelsky syčí. Jde z nich strach.

Kecak – tradiční Balijský tanec a procházka po Uluwatu

Večer slouží útes, chrám a zapadající slunce jako nádherné pozadí pro tradiční balijský tanec Kecak. Díky období dešťů a s tím spojenou proměnlivou oblačností si zatím o západu slunce na Bali můžeme nechat jenom zdát a po večerech smutně projíždět obrázky na Googlu.

Tanec Kecak vynecháváme, jsou tam davy lidí a navíc už jdeme pozdě. Určitě bude příležitost i v jiné části Bali. Chrám jako takový tak velkolepý není, skalnatý útes nad mořem nás okouzlil mnohem víc.

Šmajdáme až do úplného setmění. Vracíme se za řidičem, který na nás poslušně čeká a zase perlí. Nejdřív se ho ptáme, proč každého protijedoucího řidiče problikává dálkovýma světlama. No přeci nám říkal, že nemá dobré oči, tak aby ostatní věděli, že si mají dávat pozor. Cože? Dělá si srandu! Trošku znervózníme. Pak se nás táže, jestli jsme zkoušeli Magic mushrooms a hrozně se diví, že nezkoušeli. Myslím, že sám na něčem frčí, jinak to není možný 🙂

Rozlučka s holkama a Pushkem

Dneska je velká párty. Takže dvě piva pro pět lidí, pytlík oříšků, smaženého hrášku, brambůrek a kapka nostalgie k tomu. Holky s Pushkem nás zítra opouštějí a letí do Bangkoku. Brzo jim dochází víza a navíc Viki už má letenku dávno koupenou. Péťa je víceméně bez plánu, do ČR se chce vrátit asi až někdy březen / duben, takže se k Viki ještě připojí na cestách po Thajsku a pak uvidí kam jí cesta ještě zavede. Roman se zase chystá zítra ráno do Ubudu napravit naše škody. Jede do té správné školy věnovat chudým postiženým dětem hračky.

Bylo fajn moci sdílet tu více cestovatelskou část našeho výletu s někým dalším. Myslím, že jsme si všichni sedli a navzájem si pobyt tady zpříjemňovali. Tímto zdravíme i další parťáky z netsrazu, hlavně Matina a Jaňču, kteří s námi bydleli celý týden ve vile snů 🙂

Kluci většinu večera básní o free-divingu, nedá jim to. Jdou pro plavky, brýle a šup do bazénu. Na jeden nádech se snaží přeplavat bazén a daří se jim to výborně, dokonce dvakrát. Pokračují stojkami, celá vodní show vyvrcholí aquabelím vystoupením. Pecka! Tleskáme, pánové, měli byste popřemýšlet o dráze synchronizovaného plavání!

Video z bazénu 🙂