Jak jsme se při hledání pláže zatoulali do 5-ti hvězdičkového resortu

Ráno se probíráme časně i bez budíku. Využijeme toho a jdeme ještě před snídaní na průzkum nedaleké pláže u hotelu Hilton. Na Tripadvisoru jsme se dočetli, že se tam dá dostat, přestože se jedná o soukromou pláž Hilton beach.

Zahýbáme za Hiltonem a našlapujeme podél plotu. Něco se tam mihne. Když zvedneme hlavu a podíváme se pořádně, zjistíme, že na nás kouká několik opiček. Moc si jich nevšímám, už nám zevšedněly a jsou pro nás jako běžní psi a kočky.

Pokračujeme dál po kamenité cestě, skrz nějaké staveniště. Ani trochu to nepřipomíná cestu na pláž. Ale čemu se divit, nejsme hosté Hiltonu. Pomalu slézáme po něčem jako schodech a před námi se otevírá nádherná čistá pláž. Do vody vlezu po kolena, voda je osvěžující. Dneska to na koupání bohužel moc není, fouká a vypadá to, že se něco přižene.

Procházíme se po pohádkové pláži, nohy se nám boří do písku. Všímáme si, že vedle nóbl hotelu Ritz se staví ještě další hotel pro pracháče. „Je to tu jak na staveništi“ zahlásím a v tom se před námi zjeví pětičlenná karavana vznešených velbloudů. Chlapík si je vede v klídku na vodítku a kráčí kamsi dál. Nějak nechápu, proč tu mají zrovna velbloudy. Ale byl to zajímavý pohled.

Měli bychom přidat do kroku, začíná lehce kapat. Mašírujeme k hotýlku s vlastní jeskyní, podle mapy by se to mělo dát projít na hlavní cestu. Vyšplháme hrozně moc schodů, chtěla bych vidět, jak zlenivělí dovolenkáři chodí na pláž. Tak tak to stihneme, padají liány vody a my se ocitáme ve špičkovém hotelovém resortu. Přepychový bazén s lehátky. Všude upravené rybníčky v nich mraky rybiček, vše v honosném stylu. Je nám trapně, když nám personál nabízí deštníky, abychom nemokli.

Napadne nás zeptat se na snídaně, po dvouhodinovém motání tady už máme pořádný hlad. Haha, prý 700 000 IDR, je to sice cena pro oba, ale za 1 400 Kč bychom jedli celý týden. Takový zážitek si necháme ujít a po dešti se vypravíme do nejbližšího warungu u silnice.

Celebrity na snídani u místních

Vypadá hodně lokálně, nesedí tam žádní bílí a koukají tu na nás jak na zjevení. Milá paní nám ukáže dnešní nabídku všeho, co dnes navařila. A my si nabíráme rýži, maso, zeleninu, vajíčko, krevety a různé smažené placičky. Sedíme s několika čudícími Balijci pod stříškou hned u silnice a vychutnáváme si snídani, kterou bych si doma asi nikdy nedala 🙂 Zřejmě to bude majitel, kdo mixuje diskotéku a hrozně se tomu směje.

Než se počasí umoudří, stíháme ještě latéčko z pytlíku do plastového kelímku a usmíváme se na ostatní. Najednou se na nás seběhnou starší i mladší holky z venkovní kuchyně a chtějí s námi společnou fotku. Jako známé celebrity už jsme na to zvyklí a tak se nastavíme, jak si přejí. Jedna matka mi dokonce strká do náruče svoji malou holčičku. Pak se přidává i šéfik a ještě jeden štamgast. Strhává se tu hotová foto lavina. Ostatní kolem se můžou potrhat smíchy. Lidi jsou tu opravu moc milí. Se všemi se rozloučíme a vracíme se domů.

Už nás vyhlížejí Péťa s Viky a „závidí“ nám naši snídani. Společně zjišťujeme, že v našem okolí už není nic zajímavého, ani není jít kam jinam na jídlo. Rozhodneme, že se zítra přestěhujeme blíž Nusa Dua, kam za námi dorazí i Matějův spolužák Roman.

Po zbytek dne už jen sedíme v hotelu, pracujeme, čteme, jíme a chceme, aby přestalo pršet 🙂