Poslední den na Gili Air

Probouzíme se s východem slunce a jdeme se podívat na silný odliv. Moře uteklo o několik metrů, po kamenech lezou krásní krabi, východ nic moc. Matěj se vrací do postele a já se těším na pořádnou snídani.

Beru noťas a usadím se na pohodlném fatboy pytli. Výběr je luxusní – spousta kávy, čerstvý ananasový džus, vajíčka, omelety, palačinky, ovoce, cornflakes, mlíko, nutella.. Užívám si obří snídani, píšu blog a jsem fascinována výhledem na voňavé moře. Matěj dorazí o hoďku později, takže tu s ním zůstávám dál a celkem snídáme a zevlujeme asi 3 hodiny. Wifina pořád vypadává, přesto se mi podaří nahrát na blog info o posledních dnech.

Už balíme kufry a jedeme dál

Jdeme si zabalit, rozloučit s klukama z Bělohradu a vyrážíme za Viky a Péťou k hotelu Kaluka, kde jsme před tím taky bydleli. Ano, jako nerozlučná čtyřka jsme se rozhodli pokračovat společně i nadále. A ještě abych nezapomněla na Pushka, Vikinu kočičku, našeho rovnocenného partnera celé nomádské výpravy Jako správní líní turisti si zastavujeme bryčku s koníkem a za usmlouvaných 150 000 IDR se necháme dovalit k přístavu.

Pekelná cesta na lodi

Nemáme lístky. Matěj nám je sežene u chlapíka v nějaké cestovce za 250 000 IDR na osobu, není to špatná cena. Jede nám to za 5 min, super, jen se musí vždycky počítat alespoň s půlhodinovým zpožděním. Moře už vypadá klidnější, proto se rozhodnu kynedril na 1,5 hodinovou cestu statečně nespolknout (chyba). Rádi bychom místo na zádi lodi, kde jsou motory a tolik to tam nehoupe. Hmm, tak nic, není moc na výběr. Durch spocení se usadíme přesně v polovině a lepíme se ke koženkovým sedadlům. Vzduch se tu vůbec nehýbe, je tu na omdlení. S rozjezdem lodi se kvalita vzduchu moc nezlepšuje, za to se ke slovu přihlásí nemilosrdné vlny. Speed boat nadskakuje nad rozvlněným mořem. Jsme snad na pouti? Poslední silný zážitek mám z pouti v Hostinném, kde jsme se uvrtali na atrakci kyvadlo. 5 minut hrůzy, kdy si myslíte, že je to posledních 5 minut ve vašem životě.

Speed boat z Gili Air

Se žaludkem na vodě, zavřenýma očima a hlubokým nádechem a výdechem se modlím, ať už jsme v bodě B. Vzpomínám na tu velkou snídani, byla moc dobrá, ale nerada bych ji viděla podruhé. V tu stejnou chvíli si uvědomuji, že mě na jachtu do Chorvatska už nejspíš nikdo nedostane.

Mořeplavce Matěje už po několika absolvovaných tripech na jachtu tohle nemůže rozházet. Dává mi rady, ať hledím na horizont a vezmu si ten kynedril. Pozdě, zvracecí prášek zabírá bohužel se zpožděním, teď už to nemá cenu. Položená na vedlejší sedadlo se snažím nevnímat hekajícího kluka, který  vedle mně zvrací do igeliťáku. Ten nám jako milou pozornost rozdala posádka. Jeho přítelkyně se rozhodla nenechat ho v tom a tiše se přidává. Po plavbě zjišťujeme, že cestu problila polovina výpravy.

Vítejte v Padang Bai

Uf, vzpamatováváme se a vylejzáme na vzduch. Nalepí se na nás milion taxikářů, prodavačů ovoce, sarongů a brýlí. Začínáme na ně mít alergii, obzvláště po únavné plavbě. ​Jsme opět v Padang Bai​, vracíme se do stejné restaurace na oběd a Coca Colu na srovnání žaludku. Dáváme se do řeči o směru naší cesty s jedním tmavším pánem, za malou​ ​chvilku​ ​zjistíme,​ ​že​ ​se​ ​jedná​ ​o​ ​majitele​ ​restaurace.

O budoucnosti pokračování našeho cestování vedeme s Viky a Péťou asi hodinovou diskuzi. Na sever či na jih Bali, na ostrov Nusa Penida (ostrůvek nejblíže Bali) a nebo vzdálenější ostrov Flores a Komodo? Wow, tomu říkám svoboda! Nakonec se vylučovací metodou rozhodneme pro dobrodružství na Floresu a Komodo. Stopneme taxíka a musíme do hlavního města. Zároveň bookujeme ubytování co by kamenem dohodil​ ​od​ ​letiště.

Letenky​ ​z​ ​Denpasaru​ ​do​ ​Labuan​ ​Bajo

Za dvě hoďky jsme v hlavním městě Denpasar. Hotel Next Tuban Bali za cenu 175 000 IDR je přívětivý a čistý. Sprchou osvěženi se dohodneme na dalším postupu a Viky nám kupuje  jednosměrné letenky na Flores do Labuan Bajo za příznivou cenu 956 Kč. Společnost ​Wings Abadi Airlines (zkráceně Wings Air), která spadá pod Lions Air má docela přísné limity – pro palubní​ ​zavazadlo​ ​7​ ​kg​ ​a​ ​pro​ ​odbavovací​ ​jen​ ​10​ ​kg.

Večer jdeme omrknout nejbližší okolí hotelu. Holky chtějí zkusit manikúru reklamovanou za pouhých 35 000 IDR, bohužel nepochodily. Objevujeme se na zajímavé tržnici plné stánků s grilovanými a smaženými specialitami. Od milé kuchařinky ochutnáváme Pisang goreng (smažený banán) za 2 000 IDR (4 Kč) a další mňamky nasáklé olejem. Pokračujeme klasikou masíčkem na tyči Satay s rýží a arašídovou omáčkou. Holky pak kupují ještě od stánkaře dortíček na dobrou​ ​noc.