Vyrážíme na vodopád, který máme jen pro sebe

Ranní strečink na terase u bazénu nemá chybu. Všichni ještě spí, sluneční paprsky mi prohřívají kůži a já si užívám pohled na rýžové pole s palmami v pozadí. Kdybych jen bývala věděla, jaké překvapení nás dnes na onom místě ještě čeká.

Posnídáme müsli s jogurtem koupené za těžké prachy v místním supermarketu a vyrážíme na ranní výlet k vodopádu Tibumana. Ty se nachází asi půlhodinky na východ od Ubudu, kde teď bydlíme. Jako spolujezdec na skútru mám za jízdy možnost pozorování všeho, co kde lítá.

Míjíme desítky obchodů s oblečením, s proutěnými košíky, opravny motorek, warungy (místní jídelny, většinou hned u cesty), bankomaty, menší supermarkety, občas lékárna a tak se to střídá pořád dokola. Za městem už se výhled mění a můžeme tak obdivovat rýžová políčka, stromy banánovníků, kokosákové palmy a další květenu, jež u nás doma jen tak nespatříme.

Balijci jezdí samozřejmě taky na skútrech. Je to nejrychlejší způsob dopravy a dá se kličkovat i mezi autama, když je zácpa. Baví mě pozorovat ostatní dění kolem. Kolikrát vidíte motorku, kterou řídí máma a veze ještě tři děti a velký nákup. Pak zase jede chlápek, co má přivázané ohromné krabice na sedadlo, takže je skútr dvakrát větší než normálně.

Vodopád Tibumana

K vodopádu vede příjemná dlážděná stezka, na kterou jsme rádi přispěli 10 tis. IDR u vstupu. Na trase nás doprovází spousta květin, stromů a uklidňující zvuk řeky. Od parkoviště to může být 5-10 minut klidné chůze. Vodopád je nádherný a hlavně úplně bez lidí. V jezírku pod ním se osvěžíme a fotkami nešetříme. Matěj vytváří svůj první balijský time-lapse. Trávíme tu tak hodinu, načež dorazí i pár dalších nadšených turistů. Na výlet doporučuji přivstat si, abyste si užili soukromí vodopádu.

Saraswati a den vzdělání na Bali

Už ráno po cestě jsme zaznamenali, že jsou místní oblečeni do svátečních šatů. Baby se oblékly do krajkových blůzek a sukének, kolem pasu uvázaný pruh látky, na hlavě místo klobouku proutěné mísy s ovocem. Chlapi mají zase bílou košili, typický sarong a na hlavě zvláštní bílý čepec.

Od naší hospodyňky Nyoman jsme se posléze dozvěděli, že Saraswati je bohyně znalostí a vědění. Pro Balijce je to velice důležitý den, proto probíhají takové oslavy a všichni a všechno je nazdobené.

Pečené selátko „Babi Guling“

Na oběd se necháváme inspirovat bláznivým Francouzem Fredem z pořadu S kuchařem kolem světa. Před odjezdem na Bali jsem se na díl odsud zrovna dívala.  Warung Babi Guling nám nabízí jeho hlavní specialitku a to pečené selátko včetně tučných křupavých kůžiček. Přílohou je jak jinak než bílá rýže. Součástí restaurace je menší zvířecí zoo, kde se mazlíme s papouškama. Mají tu i roztomilé veverky a oranžové rybičky. Aby toho nebylo málo, tak na prasátko pošleme ještě pár kopečků zmrzliny, kterou nám doporučoval David.

Nezvaný host na terase, odjíždíme domů?

Při příjezdu k vile nás vítá rozrušená Nyoman a spolubydla Janča. „Co se stalo?“ ptám se s vytřeštěnýma očima a představuju si ten nejhorší scénář s hadí invazí. Věděla jsem, že jednou to přijít musí. A ono jo, opravdu jsme na terase měli nezvanou hadicovitou návštěvu. Achjo, naše krásná příjemná terasa se pro mě mění ve stezku odvahy. Scénář je ještě delší než vypadá.

Balijka se bojí hadů

Nyoman je jednapadesátiletá Balijka a má stejně hroznou fobii z hadů jako já, chudák. Takže nám s odstraněním kamaráda, který se schoval za venkovní  fat-boy pohovku, moc nepomůže. Volá svému synovi, aby nás přijel zachránit. Ten do je do hodinky u nás a do minuty má hotovo. Je vidět, že plaze nevyhazuje poprvé. Nabere ho na tyč pro odstraňování hadů a snejk už letí od nás na druhou stranu řeky – fuuj! Já jsem se v rámci klidného pokračování výletu na toho jednonohého miláčka ani nepodívala.